Vážení kolegové, vážení čtenáři tohoto sborníku,

do rukou se vám dostává sborník, který Krajská hygienická stanice Středočeského kraje připravila k připomenutí šedesátého výročí založení hygienické služby na území tehdejšího Československa v roce 1952 a věnuje se působení hygienické služby ve Středočeském kraji. Sborník si neklade za cíl zmapovat celé šedesátileté období dosavadní existence hygienické služby především na území dnešního Středočeského kraje. Zvolili jsme formu odborných textů za jednotlivé obory hygieny a epidemiologii shrnující toto období, dále vzpomínky a zamýšlení některých významných osobností hygieny ve Středočeském kraji.

Před šedesáti lety se pobočky Státního zdravotního ústavu proměnily v systém hygienicko-epidemiologických stanic. Ať už podléháme nebo nepodléháme magii kulatých čísel a výročí, jistě se shodneme v tom, že je to dobrý podnět ke vzpomínání i bilancování. Nevěřící Tomáše můžeme uspokojit konstatováním, že lidstvo řešilo problémy hygieny již před mnoha tisíciletími; o tom se v našem vzpomínkovém almanachu alespoň letmo zmiňujeme s výslovnou připomínkou, že antická bohyně zdraví Hygiea, dcera Aeskulapova, byla vždy zobrazována jako krásná dívka.

Většina výročních oslav se obvykle nese v duchu oslavného bilancování zdarů a úspěchů. Hygienici to mají těžší: pro rubriku tzv. zdarů se totiž nabízejí ponejvíce informace o tom, co se jejich zásluhou nestalo. Na chmelových brigádách či na spartakiádách (ať již blahé či neblahé paměti) nikdy nevypukla žádná velká epidemie, Praha a kus Středočeského kraje jsou zásobeny bezvadnou a čistou vodu ze Želivky. „Někdo“ - v našem případě odborníci z KHS Středočeského kraje - vymyslel a prosadil dobře fungující ochranné pásmo kolem Želivky. Berounští hygienici zařídili (v kontextu tehdejší doby spíše vybojovali), že cementárny v Králově Dvoře omezily množství škodlivého spadu na alespoň přijatelnou míru.

Není snad žádná okresní hygienická stanice a spolu také středočeské krajské „ústředí“, které by se nemohlo pochlubit tu větším onde menším úspěchem v bojích za lidské zdraví, dobrými výsledky ve výzkumu a podobně. Pamětníci středočeského KHESu před r. 1989 se shodují v tom, že k neopomenutelným významným zdarům určitě patří též skutečnost, že zdejší instituce poskytovala dobrý „asyl“ mnoha těm, kterým tehdejší režim nedovoloval pracovně se uplatnit jinde prostě jen proto, že nebyli tzv. kádrově vhodní.

Uznáním pravdy, že bez okresních hygienických stanic a jejich pracovnic a pracovníků by středočeská KHS nebyla tím, čím byla, je a chce být i v budoucnu, jsou vzpomínky významných osobností, které zde v různé době pracovaly.

Laskavému čtenáři se ponechává na vůli, aby posoudil, zda a do jaké míry se na dobré práci a dobrých výsledcích KHS podílel též složitý genius loci ulice pojmenované po pražském primátoru Dittrichovi a její okolí. V každém případě Vám přeji příjemné chvíle strávené se sborníkem a pevně věřím, že si společně s ním zavzpomínáte a připomenete si některé důležité okamžiky ať již z pracovního či osobního života.

JUDr. Ivo Krýsa, LL.M.